Toleranční modlitebna v Libenicích
Při pátrání po rodové historii nestačí jen listovat matrikami a záznamy v archivech – stejně důležité je poznat místa, kde naši předci žili své každodenní příběhy. Evangelické sbory, prosté modlitebny a později kostely, se staly nejen duchovním centrem, ale i důležitou součástí života mnoha generací. Jedním z takových míst je Toleranční modlitebna v Libenicích, která dodnes uchovává památku víry, vytrvalosti a obětavosti tehdejších evangelických rodin.
K pátrání po rodové historii a po předcích by se měl člověk seznamovat i s místy, kde jeho předci prožívali své osudy, na jaká místa chodili, kde se pohybovali. Jedním z míst, kde můžeme s jistotou tvrdit, že se naši předci pohybovali, jsou kostely. Vzhledem k tomu, že mé rody jsou většinou evangelické, tak je evidentní, že tu nenarazíte na velké chrámy s prdelatými barokními andělíčky, ale na prosté modlitebny, či jednoduché kostely z druhé poloviny 19. století nebo novější.
Po Tolerančním patentu, vydaném Josefem II. Ve Vídni 13. října 1781, se začaly stavět toleranční modlitebny. Pravidla byla poměrně přísná. Aby bylo možné založit sbor, muselo být přítomno 100 evangelických rodin nebo 500 osob, stavbu kostela si sbor financoval sám, píši kostel, ale k zažité podobě, jak si každý představí kostel, to mělo daleko. Kostel nesměl mít vchod na hlavní ulici obce, musel být vystavěný někde na okraji, nesměl mít zvon ani věž. Také vchod musel být na delší straně, ne tak jak to známe dnes, že vejdeme do kostela a před námi je dlouhá chrámová loď. Faráře vydržoval pouze sbor. To jen velmi střídmě o podmínkách ke stavbě kostelů, o rozebírání Tolerančního patentu by se dalo napsat daleko, daleko více.
Jak je uvedeno výše, tak pátrám převážně po evangelických rodech a jedním z míst, kde mnoho mých předků a jejich potomků bylo je Toleranční modlitebna v Libenicích.
Původně, po vydání Tolerančního patentu, evangelíci z Libenic a okolí docházeli do sboru v Močovicích, což je cca 13 km. Teprve v roce 1826 se jim podařilo splnit podmínky pro založení sboru. Rok poté již byla postavena toleranční modlitebna na pozemku věnovaném rolníkem Václavem Starým. Následovalo postavení fary v roce 1839, hřbitov vznikl v roce 1846 a jako poslední, v roce 1863, vznikla evangelická škola. Po zrušení tolerančních omezení v roce 1861 se mnoho protestantských sborů rozhodlo své kostely přestavět, či vystavět úplně nové (například Velim, Chvaletice, Libice nad Cidlinou). Naštěstí se Libenečtí k tomuto kroku nerozhodli, a tak dnes můžeme obdivovat Libenickou modlitebnu, tak jak byla postavena téměř před 200 lety. Mimořádně dochovaný interiér s biblickými citáty (jejich renovace proběhla v roce 2001) doplňuje mobiliář, který byl zřízen nákladem jednotlivých členů evangelického sboru. Jde o kazatelnu, na které je nápis MDCCXXVII Nákladem: Matěje Jelínka, stůl Páně, lavice, křtitelnici, tabule pro vkládání čísel písní, varhany vyrobené v roce 1912 panem Josefem Tučkem z Kutné Hory a opravené v roce 2006 panem Josefem Šrámem z Církvic a litinová kamna. Další opravy/úpravy se konaly v roce 1904, kdy vznikl stupňovitý štít, v letech 1946–1947 probíhala úprava fasády, při které byl zazděn boční vchod, dodnes zvenčí patrný, a zprovoznění nynějšího vchodu.
Přehled kazatelů v Libenické modlitebně:
- Karel Fleischer (1827-1830)
- Vincenc Juren (1830-1834)
- Jan Šantrůček (1834-1882)
- Eduard Gustav Adolf Molnár (1882-1890)
- Vlastimil Svatopluk Juren (1891-1904)
- Jan Pípal (1905-1931)
- Vlastimil Šípal (1933-1934)
- Ladislav Šklíba (1934-1946) nejprve jako vikář, poté farář
- Dalibor Edeard Timoteus Molnár (1947-1959) jako diákon
- Jaroslav Pech (1960-1976)
- Jan Tydlitát (1980-1987)
- Jiří Tytl (1989-1990)
- Miroslav Frydrych (1997-1997)
Dnes se můžete do modlitebny podívat při pravidelných bohoslužbách, které se konají vždy v první a třetí neděli v měsíci, či při nějaké kulturní akci, které se tam konají.
