Jaroslav Procházka

(*14. listopadu 1939 – +25. října 1991)

Pátrání po stopách Jaroslava Procházky, jediného syna mlynáře Emila Procházky z Rabštejnky, mě zavedlo do 60. let minulého století, kdy stavba vodní nádrže Vrchlice navždy změnila krajinu i osudy místních obyvatel. Příběh Jaroslava, který se snažil najít své místo ve světě po ztrátě rodinného mlýna, je plný zvratů, nešťastných manželství a hledání štěstí v nové práci i domově. Jak se jeho osud naplnil, a kde nakonec spočinul, odhalilo až vyprávění jeho nevlastního bratra.

Z vyprávění a z dostupných materiálů jsem vždy věděl o mlynáři na Rabštejnce, Emilu Procházkovi. Z poznámek mého dědečka jsem věděl, že se oženil s Růženou Staňkovou z Kostelní Lhoty a že se jim narodil syn Jaroslav. Více informací se mi však dlouhou dobu nepodařilo zjistit.

Jaroslav Procházka se narodil 14. listopadu 1939 na Rabštejnce. Vzhledem k tomu, že matriky z této doby nejsou veřejně přístupné, nedokážu říci, zda byl pokřtěn. Ale vzhledem k tomu, že se narodil do evangelické rodiny s hlubokou tradicí, předpokládám, že byl pokřtěn v evangelickém kostele v Kutné Hoře.

Ze vzpomínek mého dědečka Františka Procházky: „V 60. letech padlo rozhodnutí o stavbě vodní nádrže pro potřebu města Kutné Hory. Celé údolí Vrchlice se začíná připravovat, kácí se stromy až po úroveň budoucího zatopení. Objekty v údolí, jako mlýn Slaměnec, Rabštejnka a větší část obce Stará Lhota, spolu s mlýny Karlovem, pilou pod Malešovem a ‚Černou chalupou,‘ se vykupují a bourají. Majitelem Rabštejnky je z poloviny synovec Jaroslav Procházka (syn po Emilovi), který se také vyučil mlynářem a nyní pracuje jako mistr v přípravě krmiv v bývalém mlýně Dubina u Malešova. Dostává menší odstupné, za které si kupuje a upravuje v Malešově rodinný domek.“

To byla na dlouhou dobu jediná informace o Jaroslavu Procházkovi, kterou jsem měl. Začal jsem pátrat a postupně jsem zjistil, že Jaroslav se vyučil v Týnci nad Labem. Sice byl majitelem mlýna Rabštejnky, ale pracoval na mlýně Dubina, kde v 60. letech 20. století byla mísírna krmiv. Po zboření Rabštejnky dostal symbolické odstupné a za něj koupil v Malešově domek s číslem popisným 28. Zaradoval jsem se, že by Jaroslav mohl být ještě naživu. Ale domek již patří někomu jinému. Havelkovi, noví majitelé domku č. 28, jej od Jaroslava koupili na začátku 90. let. Kam se však odstěhoval, netušili.

Pátrání jsem nepověsil na hřebík, a nakonec se mi podařilo získat kontakt na Josefa Hýbla, nevlastního bratra Jaroslava Procházky. Josef se narodil 10 let po Jaroslavovi Růženě a jejímu druhému muži Josefovi Hýblovi. Nakonec jsem se s Josefem Hýblem sešel.

Jak říká Josef Hýbl: „Když se Rabštejnka bourala, Jarda si koupil barák v Malešově. Tam jsme spolu dělali střechu, na kterou jsme použili tašky z chlívku na Rabštejnce. A pak se Jarda oženil, ale už si nepamatuji, jak se jeho žena jmenovala. Ono to manželství nebylo moc šťastné. Pak prodal barák a odešel za tou Heřtusovou. Ta měla barák. A Jarda pak dělal ve Vysokém Mýtě mlynařinu.“

Jaroslav si s nevlastním otcem moc nesedl, mnohem lepší vztah měl se svým nevlastním bratrem Josefem, který mu dokonce podával seznamovací inzerát, protože: „Kdyby si jej podával sám Jaroslav v Malešově, tak by se to hned rozkecalo.“ Přišlo prý několik dopisů, cituji z jednoho z nich: „Budu vám věrná, dokud neodepíšete.“ Nakonec se oženil s jistou Jarmilou. Bohužel její příjmení za svobodna se nepodařilo zjistit. Svatbu měli až po roce 1968, kdy Jaroslav dokončil úpravy domku v Malešově. Manželství však nebylo moc šťastné a skončilo rozvodem. Poté se seznámil s Jaroslavou Heřtusovou z Jehnědí. Barák v Malešově prodal a odstěhoval se do Jehnědí, kde pracoval ve mlýnech ve Vysokém Mýtě. Ani toto soužití však nebylo šťastné, a Jaroslav v říjnu 1991 náhle zemřel.

Josef Hýbl dodává: „Jaroslav je pochovaný na hřbitově v Malešově. Je tam hrob rodiny Hýblovy a Jaroslav Procházka. Tam jsem ho pochoval. Protože lidé z Malešova ho znali, a kdybych to tam nenapsal, nikdo by nevěděl, že tam leží.“

Tolik ohledně pátrání po Jaroslavu Procházkovi, jediném synu Emila Františka Procházky, mlynáře na Rabštejnce, popraveného v roce 1943.