Selský král
Jan Procházka z Miskovic, muž pevného charakteru, neochvějné víry a horlivého českého smýšlení, jenž pro svou statečnost a přímé vystupování v kraji „selským králem“ nazýván byl, náležel k těm hospodářům, kteří nejen pole svá s pilností obdělávali, nýbrž i práva národa svého odvážně hájili. Život jeho, naplněný prací, zápasy i oddaností rodině, podává svědectví o době, v níž český venkov stál pevně při své řeči i víře a nelekal se ani moci vrchnosti. V následujících řádcích zachována jest památka na jeho skutky i osudy, jež mu bylo prožiti.
Jan Procházka, narozen 12. září 1831 v Bahně, zemřel 27. prosince 1904 v Čáslavi.
O nabytí statku a dobrém hospodaření
Roku 1850 koupil Janovi jeho otec statek v Miskovicích u Kutné Hory čp. 1 za 14 000 zlatých stříbra ve výměře 96 korců (při přepočtu na dnešní míry se jednalo o 27,6 ha), když odkoupil i výměnek za 2 500 zlatých. Když se Jan oženil s Kateřinou Výbornou (narozena 19. dubna 1832) z Močovic u Čáslavě, která dostala věna 5 500 zlatých, zaplatil otci dlužnou částku i s penězi ušetřenými ve výši 10 500 zlatých stříbra. Roku 1872 přikoupil statek čp. 22 za 11 000 zlatých, a tak hospodařil na 130 korcích (37,2 ha). Z toho je vidět, jak dobrý, pracovitý a šetrný byl.
O volbě do sněmu a vojenské posádce v Miskovicích
Téhož roku 1872 v březnu byla volba delegátů do sněmu. Za Němce agitoval místodržitel Koller (Alexandr von Koller, 3. června 1831 Praha až 29. května 1890 Baden, byl rakousko-uherský generál a politik. V letech 1868-1870 a 1871-1874 byl místodržitelem v Čechách, kde tvrdě vystupoval proti české národní opozici.), a tak Jan Procházka ještě s pěti sousedy z Miskovic a asi 50člennou deputací z Kolínska a Kutnohorska navštívil několik českých šlechticů v okolí (Ratboř u Kolína, v Nových Dvorech a jinde) s prosbou, aby volili české delegáty. Tato česká agitace byla zakázaná z Vídně a přišlo nařízení přísného vyšetřování v Kolíně. Ač nebylo občanům nic nesprávného dokázáno a byli osvobozeni, přišlo z Vídně nařízení o výměře 10–40 zlatých.
Mimo toho byla 8. dubna 1872 poslána do Miskovic setnina vojáků, 83 mužů a 3 důstojníci. Každý voják mimo byt a stravu dostával 5 krejcarů a důstojník 70 krejcarů denně. Když úřady viděly, že se vojáci s občany přátelí, byli odvoláni a za přesídlení museli občané zaplatit ještě 300 zlatých. Celkové vydání bylo 8 000 zlatých, z čehož největší díl platil Jan Procházka. Podobnou posádku měli v Miskovicích třikrát.
O rodině, víře a domácích pobožnostech
Jan Procházka pro svoji nebojácnou, přímou povahu, české a vlastenecké smýšlení a vystupování, byl v celém okolí zván „selský král“. Vzorem mu byl Jan Žižka, po kterém dal pokřtít tři své syny a když mu v dětských letech zemřeli, tedy alespoň vnuk byl tak pokřtěn. Celá rodina byla velmi zbožná. Konaly se domácí pobožnosti, nejen v neděli, když se nemohlo do vzdáleného kostela v Libenicích, ale i každý večer. Četlo se kázání z postily, zpívalo se ze starého kancionálu, ještě švabachem tištěného, přes 200 let starého, který byl vydán v Lipsku. Aby mohl s úředníky, Němci, lépe hovořit a je přesvědčovat o českých právech, sám se Jan naučil plynně německy a měl velmi pěkný rukopis, jeho žena psala švabachem (V 19. století se nepoužívalo písmo humanistické (latinka), ale novogotické. Tištěné podobě novogotického písma se říká švabach. Staré listiny jsou psány německou novogotickou kurzívou, tzv. kurentem, který se někdy hovorově označuje jako švabach psací).
O táboře lidu na Vysoké a vzácných hostech
V šedesátých létech 19. století na posílení českého národa se konaly tábory lidu. Takový tábor byl svolán na kopec Vysoká u Kutné Hory. Jeden z hlavních svolavatelů byl i Jan Procházka. Tohoto se zúčastnil i význačný český politik Julius Grégr (19. prosince 1831 Březhrad u Hradce Králové – 4. října 1896 Dol u Libčic nad Vltavou), s kterým si Procházka často dopisoval a byl i navržen na poslance, ale k jeho jmenování nedošlo. Tábora lidu na Vysoké se zúčastnil i básník Jan Neruda (9. července 1834 Praha – 22. srpna 1891 Praha).
Po ukončení šli všichni vedoucí do Miskovic k Procházkům na svačinu, hlavní veselou zábavu vedl Jan Neruda. Jak se dochovaly vzpomínky, Neruda se věnoval v kuchyni kuchařinkám a prováděl různé taškařiny, rozvazoval jim zástěry nebo je svazoval dohromady, sedící přivazoval za copy k židlím. Když se roznášela káva – tehdá vzácný nápoj – vylil jedné dívence kávu na zástěrku, ale hned za velkého smíchu ji na dvoře vypral.
O sousedech a dobré hospodyni
I hospodář Procházka byl veselé povahy. Bylo zvykem, že občané se v sobotu večer scházívali v hospodě, tam jim vyprávěl, co je ve světě nového, četl jim noviny, které odebíral, a hlavně je poučoval, co je jejich české právo. Také se rád chlubíval, jakou má dobrou ženu, výbornou hospodyni a kuchařku, její chléb byl v celém okolí znám jako pochoutka.
Jednou se chlubil, že kdyby chtěl, aby mu o půlnoci usmažila kuře, že tak učiní. Sousedi o tom pochybovali, a tak došlo k sázce. Šel domů a ženě řekl, že by měla velkou slávu, bude-li kuře za hodinu v hospodě, to se také stalo a byla prohlášena za nejlepší hospodyni, když sázku vyhrál.
O pronásledování a odchodu do Haliče
V mužném věku vážil 130 kg a ještě v 70 letech 106 kg a jeho žena 104 kg, ač byl jenom střední velikosti.
Pro své národní smýšlení byl od rakouské vlády často pronásledován a pokutován, zvláště za vlády Bacha (Alexander Bach, 4. ledna 1813 Loosdorf – 13. září 1893 Unterwaltersdorf, byl rakouský politik, během revolučního roku 1848 nejprve představitel liberálů, později vykonavatel a strůjce politiky potlačení revoluce, ministr spravedlnosti (1848–1849) a ministr vnitra Rakouského císařství (1849–1859). Jeho působení na počátku vlády Františka Josefa I. je spojeno se (znovu) zavedením neústavní moci tzv. neoabsolutismu, též Bachův absolutismus.) a za časů Karla Havlíčka (Karel Havlíček Borovský, vlastním jménem Karel Havlíček, 31. října 1821 Borová u Přibyslavi – 29. července 1856 Praha, byl český vlastenec, novinář, spisovatel, básník a politik.), který k němu často chodil a spolu se velmi přátelili.
Když v roce 1877 ztratil velmi značnou sumu ve spolkovém cukrovaru, prodal oba statky v Miskovicích svému bratru Václavovi za 36 000 zlatých, inventář živý i mrtvý za 7 000 zlatých a 25. února 1878 odjel s celou svou rodinou do Haliče v Polsku, do obce Židačiv u Lvova, kde si najal dvůr od kněžské řehole.
O audienci u císaře a posledních letech v Čáslavi
Roku 1879 při císařských manévrech utrpěl velkou škodu, vojsko mu zničilo úrodu, poplašený dobytek zapadl do bahna, škoda činila 4 446 zlatých. Podal si žádost o náhradu do Vídně a když nebyla žádost vyřízena, jel si osobně stěžovat k císaři Františku Josefovi I. (František Josef I., 18. srpna 1830 zámek Schönbrunn, Vídeň – 21. listopadu 1916 tamtéž, z rodu Habsbursko-lotrinského byl v letech 1848–1916 císař rakouský). Měl povolenou audienci, ale škoda mu byla nahrazena jen ve výši 2 688 zlatých. Po 12letém hospodaření odstěhoval se roku 1890 do Čáslavě, kde koupil za 6 500 zlatých hospodářství synu Františkovi. Dceři Anně koupil u nádraží dům čp. 299 a v sousedství dal vystavět dům čp. 328, kde roku 27. prosince 1904 zemřel na zápal plic. Tento dům zdědil nejstarší syn Josef (z Myšlínské větve).
Poznámka: Text je původní z roku 1962, zda je autorem textu Vladimír Procházka, který se zabýval rodokmenem, nedokážu určit, originální text není opatřen podpisem autorovým, jen datem. Pokud se najde člověk, který si vzpomene, kdo text sepsal, budu velmi rád a s radostí uvedu autora. Text jsem pouze doplnil úvodním slovem, historickými poznámkami (psány kurzívou) a nadpisy, pro lepší čitelnost. Fotografie pocházejí z pozůstalosti po Jaromírovi Procházkovi z Brna a děkuji za ně Martě Procházkové.
Příště o tom, jak Jan Procházka „Selský král“ píše sám o svém životě.